Asi se shodneme na tom, že se s přechodem na Mac nestaneme jen tak lepšími vývojáři. Kód budeme psát stále stejný, stejně tak nezměníme programovací jazyk, ani prostředí, do kterého pak kód deployneme.
Co se ale změnit může, je naše psychická pohoda, která výrazně ovlivňuje kvalitu dodaného kódu. Stejně tak, jak se mění naše myšlenky a fyziologie, mění se i kvalita našeho výstupu v kódu. Už jste se taky určitě ocitli v situaci, kde při hledání chyby v kódu vyslovíte větu (ve slušném podání) "Kdo tohle napsal?". A po několika minutách strávených binárním vyhledáváním přes git blame zjistíte, že je to práce vás samotných z minulého měsíce.
Jak je to možné? Kód, který píšeme je pouze výstupem naší mysli. Co nevím, to nedokážu dostat do kódu. Ale také to, jak se v daný moment cítím, plně ovlivňuje to, jaký kód v daný moment napíšu. Programátorské výstupy jsou stejné jako poezie - možná existují nějaké standardy, podle kterých se daný kód píše - nejsme ale stroje a tak náš kód v důsledku reflektuje to, kým jsme.
Říkáte si, jak to souvisí s Macem? Naprosto dokonale. Prostředí Maců a MacOS je optimalizované pro denní práci, bez zadrhávání, bez zbytečných přešlapů, ale přitom s myslí o naprosté funkčnosti a systematičnosti - a to je to, co máme jako vývojáři rádi - systém a věci, které fungují.
Stejně tak se ale jako vývojáři rádi šťouráme ve věcech. Různě po internetu krouží spousta komentářů na to, ze na MacOS si toho nelze spousty nastavit. Ale je to tak? Ne tak docela. Vše si rozvedeme v mnoha dalších článcích.
Rád bych vás ale vyzval k jedné důležité věci - pojďme se šťourat v tom, na čem nám opravdu záleží - v kódu, a nechme prostředí, ve kterém trávíme celé dny, ať pracuje pro nás, ne proti nám.
Jak nám prostředí MacOS ve spojení tedy konkrétně s MacBookem může pomoct? Pojďme se podívat na pár základů.
Vždy připraven
Jeden ze základních principů MacOS je, že je vždy připraven k práci. Tato vlastnost byla pro mně osobně jednou z nejdůležitějších. Luxus v tom, že mohu zapomenout na vypínání počítače, načítání, indexaci, restartování, se brzy staly standardem. Prostředí MacBook a MacOS je optimalizované na tolik, že mi dovolilo zapomenout na tyto záležitosti.
MacBook není potřeba uspávat, stačí pouze zaklapnout obrazovku a mám jistotu, že když jej znova otevřu, bude přesně v tom stavu, ve kterém jsem skončil vteřinu před zaklapnutím. Žádné dlouhé načítaní, žádné čekání.
Až do poslední vteřiny
Jednou z nejvíce překvapivých vlastností v návaznosti na okamžitou připravenost je také stav zotavení po absolutním vybití baterie. V momentě, kdy se stav baterie blíží kritickým hodnotám, MacOS zařídí uložení celého stavu počítače do cache. Když jej pak připojím zpět ke zdroji energie, vrátím se přesně do bodu, ve kterém se mi baterie vybila - bez opětovného načítání operačního systému či všech procesů. A to jsem jako programátor na cestách již mnohokrát ocenil, kdy jsem ve vypětí sil psal kód do poslední možné vteřiny.
Jistota na cestách
Programátorská práce nám dovoluje být v pohybu, náš svět je globální a většinu práce zvládneme dělat odkudkoliv. Naše prostředí tedy musí být tomuto životnímu stylu přizpůsobené. Dvě záležitosti zmíněné výše práci na cestách velmi podporují, je zde však další, ze které jsem osobně velmi nadšen.
MacBook po zaklapnutí obrazovky přechází do hybridního režimu uspání. Ten se však liší od všech, které jsem znal před přechodem na Mac platformu. Po zaklapnutí obrazovky mám 100% jistotu, že mohu notebook dát do batohu/kufru a najdu ho ve stejném stavu později, když jej budu chtít použít - ať už to bude za 2 hodiny, 2 dny nebo 2 týdny. Žádné restartování, náhodná vypnutí, samovolné updaty, spuštění náhodných procesů v pozadí - cokoliv, co by Mac vyvedlo ze stavu hybridního spánku. Tato vlastnost je pro mě osobně tak důležitá, že si nedokáži představit život, ve kterém funguji bez ní.
Příkaz nebo UI
MacOS je postavený na UNIX jádře. Je už to dlouhá doba, kdy padlo rozhodnutí o základech tohoto operačního systému - ale MacOS do dnes z tohoto rozhodnutí čerpá spousty dobrého.
Díky myšlence o balíčcích, terminálu a celkovému chování systému na UNIX bázi je možné absolutní většinu systému ovládat z příkazového řádku.
Díky nástrojům jako brew, je možné nainstalovat téměř jakýkoliv software pouhým příkazem. Na druhé straně je MacOS velmi oblíbeným prostředím právě pro graficky citlivé osoby a na úrovni UI poskytuje velmi ucelené a jednoduše ovladatelné prvky - UX je v DNA značky Apple.
Díky spojení těchto dvou světů je možné pracovat s MacOS velmi efektivně. Pomáhají k tomu ale také skriptovatelné klávesové zkratky a touchpad gesta, ke kterým se dostaneme blíže v dalším článku.
Věřím, že jsem vám ukázal, jak může MacOS pozitivně ovlivnit vaši práci. V dalších článcích se podíváme na konkrétní nástroje a tipy, jak z MacOS dostat to nejlepší.